Pohonit vidličkou.
Poetický rozhovor s Beatricí Landovskou v časopise BABYLON
16.5. 2018
otázky dával Vítek Kremlička
1. Kdy rozhodla ses dát slovům svým poetický rytmus, verš a rým?
To nebylo rozhodnutí,
to bylo jen vnitřní pnutí.
V moři času uplynulém
nevidím už na tu chvíli,
kdy se verše z pera mého
pro náš jazyk narodily…
2. Tys vědma, sudice, věštkyně, kartářka poesie! Neznalí žasnou, znalí tropí autarkie… Nalijme si rum s herbátem – jak jsi na tom s prózou, s dramatem?
S dramatem jsem na tom, zdá se, dobře,
neb dvě hry jsem dala jazyku,
že nespatřily zatím světlo světa,
už nevzbuzuje ve mně paniku.
Jsou samy v sobě pevné, uzavřené,
možná k naší době příliš kritické...
Ta první je o Víře, která nepoznaná,
zadupaná, světem bloudí
a jmenuje se podle toho „Věra“.
V „Koťátkách“ je drama rozepjato
mezi póly dvěma,
kterými mládí a zralost
odjakživa jsou.
Je o Paměti, kterou musí stáří,
tomu mládí, nabídnout.
Ale s prózou – to je u mne jiná kapitola,
soukromá věc!
Snad ještě pro ni nenazrála doba.
3. Tobě skvělé odpovědět skvěle… Měla jsi kdy chuť poslat lidi do prdele a žít, jak sis zvolila? Být voda i tequila?
Hele, hele, hele, hele!
Dej jinou otázku –
I kdybych byla Sibyla,
copak vím přesně,
co jsem kdysi zvolila?
Vždyť já jsem přece jenom člověk
a to je totéž jako lidi, lidstvo, lid…
Takže jsem tady stejně, jako Ty, anebo i Oni
jenom Duše v těle
a tedy, v první řadě,
bych asi sama sebe měla poslat do prdele?
4. I když jseš zdatná výtvarnice s vkusem, Músa literární setkala se u tebe s plusem (či mínusem). Provádíš také magie, věrouky, psychoanalytické konstelace – co ještě vykonáváš za legrace?
Co vykonávám za legrace!?
Já ráda konala bych jakoukoliv legraci...
Bylo by ctí mi, kdybych se mohla bavit jako král.
Nu, jiný příběh mi můj Osud dal:
Bez vtipu, bez smíchu a bez humoru
zabývám se problémy až do úmoru.
Prožívám své dny jeden za druhým,
– je mi to líto, leč jinak neumím –
než se v mnohých bolestech a křivdách brodit.
Nebo máš za to, že cesty do hlubin duše jsou nějaký kabaret?
Že nejsou, se už ví stovky let!
Snad nebude to ke hříchům mi připočteno jednou,
že nepodařilo se mi,
v životě mém
„pomáhat“ lidem – humorem!
5. Fatalita normalita totalita byla žita. Jak hodnotíš současnost umění pro demokracii prospěšnost?
Fatalita? Byla syta.
Normalita? Byla bita
A totalita byla žita.
A dál už nevím, co chtěl básník říci svojí otázkou?
Zdá se mi,
že rýmovat umění, demokracii a prospěšnost se nějak nedaří.
Prostě ani dvě z těch tří, mám dojem, se spolu nespáří...